Narodil se ve Lvově, odkud byla po válce jeho rodina spolu s dalšími vyhnána, dětství prožil v Glivicích, studoval v Krakově. Patřil k výrazným tvářím tzv. Nové vlny (Nowa Fala), generace spojené s rokem 1968, k níž patří také Ryszard Krynicki nebo Stanisław Barańczak. Tato básnická skupina demaskovala ve svých básních okolní realitu, odmítala ji „zkrášlovat“. Zagajewski nebyl aktivní jen literárně, podepsáním tzv. Dopisu 59 se postavil na stranu protikomunistické opozice. Z Polska odešel po vyhlášení výjimečného stavu, od roku 1982 žil v pařížském exilu, působil také na amerických univerzitách, do Krakova se vrátil v roce 2002. Jeho tvorba prošla mnoha proměnami, ke konci života se v ní silně otiskl kontemplativní a vzpomínkový tón – téma paměti v mnoha podobách. Ve světě patří k nejznámějším současným polským básníkům. Laureát mnoha polských i mezinárodních ocenění. Česky vyšly dvě samostatné knihy – Vítr ve větvích (2004) v překladu Daniely Lehárové a Neviditelné věci (2015) v překladu Michaela Alexy. Adam Zagajewski v posledních letech navštívil Česko – mimo jiné jako host Měsíce autorského čtení v roce 2011, Protimluvfest 2015 a Svět knihy v roce 2018.  

Ztraceni, ztraceni na šedých chodbách.
Žárovky noci syčí jako signály tonoucích lidí. 
Čteme knihy, na které jejich autoři zapomněli.
Pravda není, opakují mudrci.
Letní večery: festival rorýsů,
na předměstích vybuchují pivoňky.
Zdá se, že se ulice zkracují
vedrem a snadností vidění.
Pomalu se přikrádá podzim.
Avšak někdy se na chvíli vynořujeme
a pak se může stát, že zazáří zapadající slunce
a zjeví se krátkodobá jistota,
bezmála víra. 

(Adam Zagajewski: Ztraceni, překlad Michael Alexa, vyd. v knize Neviditelné věci, Protimluv 2015)