Tak jako se tvůrci a tvůrkyně pokoušeli podrývat autoritu režimu a jeho stereotypů, pokoušíme se my identifikovat příklady autentické tvorby, které obstojí, aniž by bylo nutné je jakkoli popkulturně značkovat. Vzpoura vůči všem možným omezením – politickým, společenským, ideologickým – je odedávna zakotvena v povaze svobodné tvorby. V oblasti animace se ve východním bloku ve dvacátém století podařilo tuto vzpouru realizovat mimo jiné díky metaforickým obrazům a nejednoznačným příběhům. Dobové autority nepochopily jejich sílu, naléhavost a také srozumitelnost. Díky tomu se animace stala nástrojem společenské terapie, kterou ocení i dnešní publikum, protože kód porozumění se až tolik nezměnil.

20. 11. / 18:00 Animovaná revolta I

Pásmo animovaných filmů s úvodem polského filmového kritika Karola Szafraniece.

Julian Józef Antonisz: Jak funguje jezevčíček, Píseň o plakátech; Walerian Borowczyk: Dům, Škola; Jan Lenica: Nosorožci, Labyrint; Daniel Szczechura: Hobby

2. 12. / 19:00 Sanatorium na věčnosti

Sanatorium Under the Sign of the Hourglass | česká premiéra
Velká Británie – Německo – Polsko, 75 min., 2024
Režie: Stephen Quay, Timothy Quay

Sanatorium na věčnosti není prvním filmem bratrů Quayových, který vznikl na motivy románu Bruna Schulze. Jejich krátkometrážní adaptace Ulice krokodýlů ze sbírky povídek Skořicové krámy (1934) získala nominaci na Zlatou palmu v Cannes a je přelomovým dílem v tvorbě umělců.

O realizaci Sanatoria na věčnosti snili dlouhá léta. Nakonec měl film premiéru na letošním filmovém festivalu v Benátkách a bratři Quayové jej popisují takto: „Snímek využívá loutkovou animaci a prvky hraného filmu, aby zprostředkoval nervozitu Schulzova apokryfního třináctého měsíce Země velké hereze. Rozpadající se aukční síň rámuje vyprávění. […] V labyrintu chodeb sanatoria předměty a události kolují poháněny vlastní silou. Převládá děsivá polorealita a Josef se propadne do znepokojivé sítě vzpomínek, fantazií a vizí.“

Více informací na internetových stránkách kina Ponrepo.