S velkým zármutkem jsme přijali zprávu, že ve čtvrtek 25. listopadu 2021 zemřela překladatelka Iveta Mikešová. V letech 1976–1981 vystudovala polonistiku a rusistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci a po celý život se věnovala tvůrčí překladatelské a redaktorské práci. Překládala zejména z polštiny, ale také z ruštiny a angličtiny.
Patřila k nevýraznějším osobnostem českého literárního překladu na poli prózy i poezie, nebála se ani nejnáročnějších textů, jež se začasté staly také jejími největšími úspěchy: v roce 2006 získala za román Soukolí Magdaleny Tulli tvůrčí odměnu v rámci Ceny Josefa Jungmanna, za román Pískový vrch Joanny Bator dokonce obdržela jak Cenu Josefa Jungmanna, tak ocenění Magnesia Litera za překladovou knihu. Poroty obou cen tehdy shodně ocenily jazykové bohatství, vytříbenost, vynalézavost a bravuru překladatelky, vystihující mnohovrstevnaté vyprávění, v němž se střídají epizody, postavy a časové roviny, složené do mohutné fresky polské poválečné společnosti.
Ivetě Mikešové byl velmi blízký poetický a metaforický styl polské prózy i poezie, využívající širokého spektra jazykových prostředků. Svou univerzalitu prokázala i v překladu dalších náročných a v polské literatuře často kanonických textů, zejména pokud jde o poezii: po boku překladatelů Václava Buriana, Vlasty Dvořáčkové a několika dalších se podílela na překladu poezie Czesława Miłosze, Sanatoria na věčnosti Bruna Schulze, výboru divadelních her Stanisława Ignacygo Witkiewicze, samostatně do českého prostředí uvedla básnické prózy Tadeusze Micińského nebo výbor z poezie Bolesława Leśmiana. Patřila také k prvním překladatelům pozdější nositelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczuk, samostatně přeložila její nevelkou, ale důležitou povídkovou sbírku Hra na spoustu bubínků.
V posledních šesti letech každoročně spolupracovala se středoevropskou básnickou cenou Václava Buriana, pro níž přeložila – často poprvé v českém kontextu – výběr z tvorby nominovaných polských básníků a básnířek, Jerzyho Jarniewicze, Julie Fiedorczuk, Tomasze Różyckého, Jarosława Mikołajewského, Macieje Roberta a Krzysztofa Siwczyka.
Její překladatelské dílo vzhledem k životním rodinným a zdravotním okolnostem není početně rozsáhlé, přesto patří k tomu nejlepšímu, co na poli překladu v posledních třech desítkách let vzniklo.
Iveta Mikešová zemřela po dlouhé těžké nemoci, měsíc po svých 64. narozeninách.
Jan Jeništa, Katedra slavistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
foto Petr Palarčík