Českoslovenští vládci nedokázali zajistit dostatek pracovníků pro chod ekonomiky zvláště v náročných a špatně placených profesích, jaké byly například v textilním průmyslu. Většina Polek tak směřovala právě tam. Přesto a možná právě proto polské ženy dokázaly v továrnách ČSSR využít výhody, které by jim Polsko neposkytlo. Kromě zaměstnání s trochu vyšším platem (rozdíl se ale postupně snižoval) si u nás mnoho z nich brzy našlo atraktivnější způsoby, jak si přivydělat. Jako mladé dívky si také uvědomily další přednost pobytu v sousedním státě –  alespoň dočasně unikly kontrole svých rodičů a celospolečenskému tlaku na co nejrychlejší založení rodiny. Jelikož se některé československé továrny postupně staly na jejich práci takřka závislé, často Polkám tolerovaly víc, než bylo běžné. Kniha tak vychází z výzkumné teze, že tato dočasná migrace byla formou a příležitostí k úniku žen z úloh, do nichž je tlačila komunistická společnost – z úlohy matky, ale i z role dělnice. Zachycuje schopnost polských žen racionálně využívat manévrovací prostor, jenž se jim nabízel v prostředí ekonomického úpadku socialistických států.

Ondřej Klípa vystudoval slavistiku (se zaměřením na polštinu), etnologii a mezinárodní teritoriální studia na Univerzitě Karlově. V současnosti je akademickým pracovníkem Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK. V minulosti působil také na Angloamerické univerzitě v Praze, na Evropské univerzitě Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou a na Illinoiské univerzitě v Chicagu. Tématu polské pracovní migrace v sovětském bloku se věnuje dlouhodobě. 

Začátek v 17:00, vstup volný.