V Praze v 16. století působil a v roce 1541 také zemřel humanista, tiskař a lékař František Skorina, jedna z klíčových postav novověké běloruské kultury. Skorina se narodil v běloruském Polocku, studoval mj. na univerzitě v Krakově a většinu dospělého života strávil v Praze a Vilniusu. Proslavil se zejména jako tiskař – autor první tištěné knihy na území Litevského velkoknížectví (1522) a také první tištěné knihy ve staroběloruském jazyce, vydané v jeho pražské staroměstské tiskárně v roce 1517.

Tuto renesanční osobnost připomene zádušní mše, která zároveň symbolicky propojí Prahu s hlavními městy někdejšího polsko-litevského soustátí, Varšavou a Vilniusem – v obou městech se budou sloužit zádušní mše v témže čase. Bohoslužby se připravují také v Minsku a Polocku, Skorinově rodišti, a v Padově, kde František Skorina vystudoval lékařství.

Cílem této iniciativy je připomenout osobnost Františka Skoriny a zároveň zdůraznit společné dědictví a kulturní vazby v našem regionu. Je to výraz podpory pro běloruskou občanskou společnost v jejích snahách vybudovat nezávislý a demokratický stát. Je to rovněž výraz sounáležitosti ze strany Poláků, Litevců a Čechů, kterým nejsou lhostejné represe, jichž se Lukašenkův režim dopouští na našich sousedech. A to jak na běloruském národu, tak na polské menšině v Bělorusku. Bohoslužeb ve Vilniusu, Praze a Varšavě se zúčastní představitelé ministerstev zahraničních věcí.

Na pražské mši v bazilice sv. Petra a Pavla, kterou bude sloužit kardinál Dominik Duka, zazní také dobová hudba v podání souboru Madrigalion Praga.

Ve Varšavě 20. bude tuto slavnostní mši dne 20. ledna 2022 od 19 hodin v katedrále sv. Jana Křtitele sloužit biskup Michał Janocha.

Iniciátory bohoslužby jsou Pražský lingvistický kroužek, Velvyslanectví Litvy a Polska v České republice a Polský institut v Praze. Bohoslužba se koná díky laskavé spolupráci Arcibiskupství pražského a Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

20. 1. / 17:00 / Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

Renesanční humanista František Skorina (1470 – cca 1552) se narodil v Polocku, studovat začal v Krakově, většinu svého aktivního života strávil ve Vilniusu a v Praze.

Byl občanem Litevského velkoknížectví, velkého státu, kde vedle sebe v míru žily dvě křesťanské církve, latinská (římská) a řec­ká (byzantská). Působil v Pra­ze v dobách, kdy i zde vedle sebe v míru žily dvě větve křesťanské církve latinské: římská ka­to­lic­ká a česká utrakvistická. Všude, kde pobýval, udr­žo­val Skorina dobré styky se všemi místně zastoupenými denominacemi. Byl přirozeně ekumenický a svým rozsáhlým vydavatelským dílem se obracel na „lid po­spo­li­tý“. Ve své osobě tak předběhl římsko-byzantské smíření a spojení, k němuž do­šlo právě v polsko-litevské Republice obou národů na samém konci 16. století (1596) usta­no­vením církve řeckokatolické.

Kolem roku 1515 přišel do Prahy, kde 6. srpna 1517 vydal ruténský Žaltář, jenž otevřel řadu 23 knih Starého zákona tištěných cyrilicí. Bible vydaná v Praze v letech 1517–1520 je první a nejstarší publikací Starého zákona v církevněslovanském jazyce. Kolem roku 1520 se Skorina přesunul do Vilniusu, kde na základě pražské zkušenosti založil tiskárnu – první na území Velkoknížectví litevského (a východních Slovanů). Přesně před 500 lety, roku 1522 ve Vilniusu vydal Malou cestovní knížku, a v roce 1525 Skutky a dopisy apoštolů. Do Prahy se pak vrátil kolem roku 1534 a působil mj. jako první královský zahradník na dvoře Ferdinanda I. Na základě jeho koncepčního návrhu vznikla Královská zahrada Pražského hradu.

Skorinův odkaz tvoří nedílnou součást společného kulturněhistorického dědictví Českého a Polského království a Velkoknížectví litevského a je symbolickým potvrzením sepětí dějin a kultury regionu středovýchodní Evropy.