Koncert Eufonie – postludium 🗺
Od roku 2018 se ve Varšavě koná festival Eufonie, zaměřený na hudbu střední a východní Evropy, jehož pořadatelem je Národní centrum kultury ve Varšavě. Letošní ročník proběhl ve druhé polovině listopadu a hlavním tématem programu byla hudba Rakouska-Uherska. Jako jakousi „dohru” varšavského festivalu připravili pořadatelé koncert na pražském Žofíně, na kterém zazní díla skladatelů pocházejících ze zemí Visegrádské skupiny v podání předního polského komorního orchestru AUKSO. Jako sólistka vystoupí klavíristka Aleksandra Świgut, laureátka 1. ročníku Mezinárodní chopinovské soutěže na historických nástrojích ve Varšavě.
17. 12. / 19:30 / Palác Žofín, Slovanský ostrov 226, Praha 1
Program
Béla Bartók – Rumunské lidové tance pro smyčcový orchestr
Antonín Dvořák – Serenáda pro smyčcový orchestr E dur op. 22 (II. – Tempo di valse)
Ilja Zeljenka – Musica Slovaca
Wojciech Kilar – Orawa
*** přestávka ***
Fryderyk Chopin – Koncert pro klavír a orchestr č. 1 e moll op. 11
Vstup volný, nutná rezervace na praga@instytutpolski.pl nebo na tel. 220 410 410.
Koncert pořádá Národní centrum kultury Polsko.
Za finanční podpory polského Ministra kultury a národního dědictví v rámci programu „Inspirativní kultura”.
Partnerem koncertu je Společnost Fryderyka Chopina v České republice.
Slovo k programu
Specifický horský či vysočinný krajinný ráz zemí Visegrádské skupiny a jejich poloha kolem Karpat způsobily, že se mnoho skladatelů inspirovalo hudbou obyvatel horských oblastí. Mezi tyto tvůrce patřili například i Wojciech Kilar a Ilja Zeljenka, oba narození v roce 1932. V Orawě se proud hudby organicky rozvíjí z výchozího, opakovaného motivu. Hudba postupně narůstá jako řeka, proudící regionem na hranicích Polska a Slovenska, po němž je skladba pojmenována. Všechno směřuje k expresivnímu vyvrcholení, zpečetěnému sborovým „Hej!“ O trochu méně živelná je Zeljenkova Musica Slovaca, která zpracovává melodie načerpané z domácího folkloru ve formě kompaktní suity. Zaujme rytmickou výrazností, jíž kontruje píseň sólových houslí.
Lze se domnívat, že jednou z inspirací slovenského tvůrce mohla být díla Bély Bartóka, jednoho z největších skladatelů minulého století, a zároveň etnografa, badatele lidové hudby Uher a sousedních zemí, který stál na počátku nového přístupu k tradiční tvorbě. Rumunské lidové tance, skladba z roku 1915, jež má šest částí, je koncipována jako neustálé zrychlování až k bravurnímu závěru.
Hudbu 20. století v programu našeho koncertu doplňují romantická díla. Dvořákův valčík ze Serenády pro smyčcový orchestr op. 22 zachovává rysy tohoto tance, avšak zadumané melodie, zejména ze střední pasáže, prozrazují skladatelovo slovanství. Serenáda, která vznikla v roce 1875 na vlně uznání skladatelových děl ve Vídni (mj. Johannesem Brahmsem), zůstává jedním z Dvořákových nejpopulárnějších děl.
Klavírní koncert e moll op. 11, který koncert završí, umožnil plně zazářit géniovi mladého Chopina. Umně se v něm spojuje virtuozita raně romantického stylu brillante s cituplnou kantilénou. „Krkolomné“ sledy tónů zde nejsou pouhou hříčkou, nýbrž jsou podřízeny expresi, která je třeba ve finálovém krakowiaku naplněna lidovou energií.
Bartosz Witkowski