Výstava se zaměřuje na témata venkova jako prostoru společenské změny a minulé a současné proměny světa práce. Na bienále představí svůj nový projekt polská umělkyně Alicja Rogalska. Její díla budou vystavena ve Velké dvoraně Veletržního paláce.

Alicja Rogalska

Alicja Rogalska (*1979) navazuje spolupráci s lidmi z velice odlišných prostředí a oborů. Vytváří situace, performance a videa, ve kterých je možné slyšet jejich hlasy a příběhy. Ve svém nové projektu pro bienále Ve věci umění spolupracuje s pěstitelkami květin a floristkami. Možná bychom nečekali, že květiny hrají ve venkovském prostředí důležitou roli. A přece mohou vyprávět tolik příběhů o tom, jak se proměňuje zemědělství, o boji za ekologičtější budoucnost, a dokonce i o tom, jak se vyvíjejí naše představy o dobrém životě a kráse. Pěstování květin a floristice se věnují převážně ženy, a proto se Alicja zaměřila na jejich zkušenosti. Spolupracuje s platformou Výkvět, iniciativou ekologických pěstitelek květin, která se staví proti velkému globálnímu květinovému průmyslu a usiluje o to, aby se květiny pěstovaly lokálně v Česku a na Slovensku. Ve videu vypráví o tom, jak je těžké udržet rovnováhu mezi pracovním a osobním životem a sdílí své pocity vyhoření a únavy. Také ale mluví o své lásce ke květinám a odhodlání podílet se na udržitelnějším zemědělství. To jim dodává energii pokračovat. Platforma Výkvět posiluje jejich odolnost, pomáhá jim překonávat potíže. S floristkami různých generací (Jarmila Pejpalová, Eliška a Marie Weigrichtová) Alicja zkoumá, jak se proměňuje jejich práce. Jakou roli květiny zastávají v našem každodenním životě a společnosti? Alicja Rogalska v nich vidí mocné politické symboly napojené na progresivní sociální hnutí jako feminismus nebo socialismus.

Základem umělecké praxe Alicje Rogalské (*1979) je vytváření kolaborativních situací, procesů a akcí. Často spolupracuje s lidmi, kteří žijí v nejistých ekonomických nebo politických podmínkách, dále s aktivisty a výzkumníky, migrujícími pracovníky, lidmi, kteří byli zbaveni občanství, pracovníky pečovatelských služeb, pouličními hudebníky, žadateli o azyl vyškolenými jako právníci, zemědělci, folkovými pěveckými skupinami nebo feministickými a queer aktivisty. Z těchto interakcí vznikají dočasné kolektivy, které se formují na základě sdílených zkušeností, politického přesvědčení nebo odhodlání ke společenské změně. Z nedávných výstav a projektů: All Men Become Sisters, Muzeum Sztuki (Lodž, 2016); Rehearsal, Národní muzeum (Krakov, 2015), No Need For References, Kunsthalle Exnergasse (Vídeň, 2015), Critical Juncture, Kochi Muziris Bienále, (Koči, Indie 2014); A Museum of Immortality, Ashkal Alwan (Beirut, 2014).

Vstup zdarma

Performance: Kateryna Aliinyk – The inability to share grief is not as bad as the inability to share beauty

14. 6. / 19:00–19:45
Veletržní palác /Velká dvorana

Nová performance ukrajinské umělkyně a spisovatelky Kateryny Aliinyk ve spolupráci s v Praze žijícími performerkami Polinou Revunenko a Olesjou Sydorenko. Akce je součástí celodenního programu druhého dne zahajovacího víkendu bienále. Program ve Veletržním paláci pokračuje dalšími performancemi až do 21 h. Kateryna Aliinyk ve svých textech zachycuje zkušenosti sebe i své rodiny z Luhanské a Doněcké oblasti na Ukrajině, které jsou od roku 2014 pod ruskou okupací. Válku a okupaci reflektuje optikou přírody a zemědělských postupů, přičemž se v ní prolíná lidská a nelidská perspektiva. Ve svých textech vypráví o krajině, kterou již nemůže navštívit ani se jí dotknout, a vzdoruje válečnému násilí skrze touhu sdílet krásu. Texty Aliinyk jsou osobní a poetické, ale také hluboce politické, a to situovaným a podloženým způsobem. Aliinyk na bienále Ve věci umění vystavuje své malby a byla také oslovena k vytvoření nové performance. Ve výstavním prostoru ve Velké dvoraně Veletržního paláce v Praze představí kolektivní čtení pro tři hlasy ve spolupráci se dvěma spoluperformerkami ukrajinského původu žijícími v Praze a v širším dialogu se svými obrazy. Performance bude v anglickém jazyce. Účinkující: Kateryna Aliinyk, Polina Revunenko, Olesya Sydorenko.

Kateryna Aliinyk, Kyjev
nar. Luhansk, Ukrajina, 1998
V roce 2016 se Kateryna Aliinyk přestěhovala do Kyjeva, kde nastoupila na Národní akademii výtvarného umění a architektury a roku 2021 získala magisterský diplom v oboru malba. V roce 2020 absolvovala kurz současného umění na KAMA (Kyjevská akademie mediálního umění) a program Positions of the Artist organizace Method Fund. Co se týče médií, využívá především malbu a text. Pracuje hlavně s tématem krajiny dotčené válkou a okupací v oblasti Donbasu. Vyjadřuje se prostřednictvím obrazů přírody a neantropocentrickou optikou.

Projekt „Sdílení ukrajinských příběhů v Praze“ vzniká ve spolupráci s Goethe Institutem, Českými centry, Institutem Cervantes, Polským institutem v Praze, Delegací Flandry a Britskou radou v rámci klastru EUNIC Praha.

Je realizován díky Fondu solidarity Kultura, který je financován Evropskou kulturní nadací.

#CultureofSolidarityFund

www.matterof.art